Hodnocení

Komentáře

orlicke-kasarny-zamberk
Více informací najdete zde: http://orlicke-kasarny-zamberk.blog.cz/
orlicke-kasarny-zamberk
V Sovětském svazu měli vojenští oficíři zálibu ve velkých věcech. A tak sovětská armáda v době studené války disponovala několika zbraněmi, které byly v něčem nej. Patřil k nim i velmi utajovaný kanon 2S7 Pion.
orlicke-kasarny-zamberk
K nejvýkonnějším pozemním dělostřeleckým systémům studené války patřil bezesporu sovětský samohybný dělostřelecký systém SO-203, známější pod označením 2S7 Pion (v překladu pivoňka). Pivoňky se v řadách dělostřeleckých útvarů sovětské armády objevily poprvé v roce 1975 a záhy je do výzbroje dostaly i sovětské jednotky rozmístěné v NDR. Primárně byly určeny k ničení živé síly protivníka, stejně tak i důležitých objektů i uskupení nepřátelské techniky. Mohly být použity proti bodovým cílům i rozsáhlejšímu území, protože pro ně existovala jak konveční dělostřelecká munice, tak jaderná i chemická. Proto také patřily piony k velmi utajovaným zbraním.
orlicke-kasarny-zamberk
Dvanáct kusů měla ve výzbroji i Československá lidová armáda, ta je získala v roce 1985 a byly umístěny v žamberské posádce. Záhy po změně politické situace a rozpuštění Varšavské smlouvy se však československé piony odebraly do muzeí. V rámci Varšavské smlouvy měla tyto kanony ve svém stavu již jen polská armáda, celkem 8 kusů, které ukončily svou kariéru až v roce 2006. Celkem vzniklo něco přes tisíc pionů, několik desítek kusů ještě slouží v armádách států vzniklých z bývalého Sovětského svazu.
orlicke-kasarny-zamberk
2S7 Pion je samohybný těžký dělostřelecký systém, který disponuje kanonem 2A44 ráže 203 mm s automatickým nabíjením. Ten je při střelbě zapřen speciální radlicí a jeho stabilizaci pomáhají i polohovatelná zadní napínací kola povozku, která se spouštějí na zem. S konvečními projektilem, jenž vážil 110 kg, pion dostřelil do vzdálenosti 37,5 km, náboj s pomocným raketovým motorem pak dokázal zasáhnout cíl vzdálený 47,5 km. Přestože byl kanon vybaven automatickým nabíjením, kadence činila jen 2 výstřely za minutu. Ovšem, i když šlo o mohutnou zbraň, přechod z pochodové do bojové konfigurace trval jen 6 minut a po odpálení projektilu mohl pion odjet už během 3 až 5 minut. Z palebného postavení tedy dokázal zmizet dřív, než vystřelený projektil dopadl na cíl.
orlicke-kasarny-zamberk
Díky mohutnosti a váze projektilů pion vezl v bočních schránkách jen čtyři kusy, další pak převážela muniční vozidla. Zajímavostí bylo, že pion disponoval palebným alarmem. Tlak i hluk při výstřelu mohly obsluze způsobit újmu, proto několik sekund před výstřelem vždy zazněl dobře slyšitelný opakovaný varující tón. Díky filtroventilačnímu zařízení byla osádka chráněna před účinky zbraní hromadného ničení. Na střeše kabiny jsou umístěny periskopy pro výhled vpřed a částečně i do stran.
orlicke-kasarny-zamberk
Posádku pionu tvořilo 7 mužů, dalších sedm pak příslušelo k muničnímu vozidlu. Kabina byla pancéřovaná a odolávala střelám ručních palných zbraní a střepinám z dělostřeleckých granátů. Základ podvozku pocházel z tanku T-80, hnací ústrojí pak pro změnu z T-72. Za kabinou se nacházel motor spojený s hnacími koly podvozku, šlo o turbodieselový dvanáctiválec V-46-I o výkonu 575 kW, vedle něj tam byl ještě menší čtyřválcový diesel pohánějící hydraulický systém kanonu.
orlicke-kasarny-zamberk
Technicko - taktická data Bojová hmotnost: 46 500 kg Délka: 13 100 mm Šířka: 3 338 mm Výška: 3 000 mm Délka hlavně: 11 240 mm Maximální rychlost: 58 km/h Dojezd: 675 km Brodivost: 1 200 mm Výzbroj: kanon 2A44 ráže 203 mm Počáteční rychlost střely: 960 m/s Rozsah náměru: 0 - 60° Rozsah odměru: ±30°